Cykloturistická výprava Čalovo 2002

Na letošní léto jsme si naplánovali cestu k našim východním sousedům. Situace z loňského roku, kdy ze zamýšlené cyklotůry nakonec sešlo, se naštěstí neopakovala. V pátek 19.července 2002 jsme vyrazili směr Čalovo. Složení výpravy beze změn oproti výpravě minulé. Ti co zažili, neodolali.
První kilometry se začala projevovat mazáckost a špatně připravené stroje to hned neúprosně hlásily. Ale jinak nenastaly žádné jiné komplikace a tak nás Nové Mlýny přivítaly. Rekreantů tu bylo poměrně dost, ale spíš než na koupačku si sem jezdí jen tak odpočnout, zarybařit atd. S přejezdem na Slovensko jsme nespěchali, v Lednici jsme okoukli krásný zámek a zahradu, pospravili kola a po dobrém obědě vyrazili přes Lužní les do Břeclavi. Ta projížďka stála za to. To v Lanžhotě nás zastavila cedule s uzávěrou hraničního přechodu. Překvapení, zoufalství, slzy … Pak nás místní zlaté babičky utěšily a ze staré silnice byla perfektní cyklostezka. Cyklisti přes čáru mohli. První kilometry, to byl opravdu jiný svět. Vesničky s asi většinou rómským obyvatelstvem. Pro nás přeci trochu nezvyk. Ale Corgoň co pili ušel. Na Senec do kempu jsme dorazili už za pomoci osvětlení a příjezd byl trochu šokem. Mraky lidí a zábavy. Už to vypadalo, že stan nebude ani kde postavit. Skončili jsme těsně u silnice, kde do rána okolo projížděly mašiny jak někde na závodech. Nepříjemná záležitost. Zato ráno, Sluneční jezera - to je paráda. To nemělo chybu. Odtud nás dostal až hlad a čekající kilometry. Následovala až trochu nudná rovinatá krajina. Kukuřice, obilí, kukuřice, obilí, obilí ... Na Čalovu jsme sehnali stanování v soukromí a mohli jsme bez obav večer a druhý den relaxovat. Našim cílem bylo poznat místní lidi a navštívit "horké" koupaliště. Ještě večer jsme stihli to první. Opravdu na jihu jsou Maďaři, kteří když už musí, mluví slovensky. Někteří ani to ne. Vůbec jsme Slovákům nezáviděli. Asistovali jsme i při menším incidentu (tři na jednoho, ale byl to policajt a trochu divnej). Taky v nás vidí prachy (naivky) a jak můžou, berou nás na hůl. Ale jinak byl pobyt bez problémů a většina lidí byla ochotných a milých. I pan domácí se jevil jako velice seriózní člověk. Starý areál koupaliště je opravdu starý, ale 50,- Sk při veškerém servisu je skvělá cena. Dva členové výpravy jistě nezapomenou na svůj výstup v areálu koupaliště, neboť při jízdě na tobogánu k popukání rozesmáli přihlížející obecenstvo, protože tento tobogán pomalejší jízdu, než v podání našich velmistrů jistě nezažil.
Cesta domů byla krutá. To kvůli protivětru, který nás provázel až domů. Ale popořadě. Podívali jsme se na Gabčíkovo a dojeli do Bratislavy. Zde co do vstřícnosti byli asi nejhorší lidé. Tedy kromě údržby mostu, která (za patřičný poplatek) pohlídá kola a my mohli obdivovat Dunaj z výšky 80 metrů. Jenom se to trochu třepe. Výhled je pěkný, akorát město nám jako skvost zrovna nepřišlo. Ale místo je to parádní. Probojovali jsme se na starou cestu a uháněli až do Lanžhota na ubytovnu. Ono to ani dál nešlo. Kola toho měla dost. Tož jsme poseděli. Další cesta byla jenom krátkým přesunem. Výstup na Dívčí Hrady byl náročný, ale vidět jsou odtud i věže Dukovan. Večer byl vyjímečně při vínu. Poslední vstávání bylo jako při rychlém ústupu a tak jsme brzy vyrazili. Přeci jenom počasí bylo již nestálé a dojet bylo třeba než Jarka zavře konzum. Cílové foto jsme měli slíbené. Ustupovali jsme hodně rychle, jenže v Tasově v putyce jsme náskok promrhali. Vyšlo to tak tak.
V průběhu celého týdne jeden z nás z hygienických důvodů pečlivě kontroloval WC na všech našich zastávkách, což je jistě také pozoruhodný výkon. No alespoň tam po nás něco zůstalo. Při tomto svém toaletním martýriu si dotyčný dělal četné poznámky, ze zamýšleného hodnocení hajzlíků však nakonec bohužel sešlo, neboť při jedné ze svých chvatných návštěv v tísni a v šeru omylem použil notes s poznámkami …
Závěrem snad jenom to, že tato cesta nebyla tak náročná jako ta předchozí (minule tři kila dolu, teď nic) a na východě je taky na co koukat. Tak ať vám to šlape.

Pátek 19.7.2002 - cíl vodní nádrž Nové Mlýny
najeto 102 km, celkem 6 hodin, z toho v sedle 4:30
20 obcí, trasa Mostiště, Velké Meziříčí, Jabloňov, Tasov, Jinošov, Kralice nad Oslavou, Mohelno, Tulešice, Dobelice, Olbramovice, Vlasatice, Dolní Věstonice

Sobota - cíl Sluneční jezera
najeto 153 km, celkem 12:30 hod., z toho v sedle 6:45
21 obcí, trasa Lednice, Břeclav, Kúty, Senica, Trnava, Senec

Neděle - cíl Čalovo
najeto 65 km, celkem 6 hodin, z toho v sedle 3 hodiny
13 obcí, trasa Zlaté Klasy, Olďza, Lehnice, Dunajská Streda, Veľký Meder (Čalovo)

Pondělí - relaxační den

Úterý - cíl Lanžhot
najeto 150 km, celkem 10 hodin, z toho v sedle 6:30
17 obcí, trasa Dunajská Streda, Báč, vodní nádrž Gabčíkovo, Bratislava, Stupava, Malacky, Kúty, Lanžhot

Středa - cíl Vodní nádrž Nové Mlýny
najeto 37 km, celkem 5 hodin, z toho v sedle 2 hodiny
5 obcí, trasa Břeclav, Lednice, Dolní Věstonice

Čtvrtek - cíl Mostiště
najeto 100 km, celkem 8 hodin, z toho v sedle 4:45
20 obcí, trasa Horní Věstonice, Vlasatice, Tulešice, Kralice na Moravě, Tasov, Dolní Heřmanice, Velké Meziříčí, Mostiště

Případné zájemce srdečně zvou na další ročník účastníci těchto nesmírně náročných výprav David Dřímal, Josef Dřímal a Zdeněk Kocourek.

Poznámka korektora : Pokud by Vás zajímalo jaké palivo používají na svých cestách naši "cykloturisté", pak vězte, že nejde o žádné iontové nápoje. Podle dostupných statistik dosáhla úhrnná spotřeba výpravy celkem 184 piv a menší množství vinných a rumových aditiv. Přepočteme-li to na ujetou vzdálenost, dostaneme průměrnou osobní spotřebu rovných 10 kousků na 100 km (David disponoval o něco rozchlastanějším motorem).

korektury & design Pepa